Zkoušky vnitřním přetlakem

14.4.3 Zkoušky vnitřním přetlakem

Ing. Miloš Sova, CSc.

Jako krátkodobé zkoušky vnitřním přetlakem se označují obvykle zkoušky v rozsahu 100 h/20°C, resp. 165 h/80 °C apod. Přesné hodnoty obvodových napětí, teploty a časy závisí na typu materiálu, stanoví se v souladu s předmětovými normami a jsou založeny na charakteristických hodnotách materiálu v souladu s ISO/TR 9080.

Zkušebními normami, které popisují přípravu vzorků a uspořádání zkoušky jsou např. ISO 9356 nebo prEN 1042. Zkouška v podstatě probíhá stejným způsobem jako v případě nesvařovaných potrubních systémů, pouze vzorek se připraví takovým způsobem, aby spoj byl umístěn uprostřed s minimální vzdáleností 250 mm od uzavíracích čelistí.

V tomto případě je provedení zkoušek obdobné jako v případě krátkodobých tlakových zkoušek, pouze obvyklé zkušební časy jsou minimálně 1000 h. Základem pro správnou volbu zkušebních podmínek jsou opět data podle ISO/TR 9080 a příslušné předmětové normy v závislosti na použitém materiálu.

Zkušební sestava je stejná jako v předchozích dvou případech. Typické zkušební podmínky pro materiál PE jsou 500 h/80 ^oC. Zkušební sestava se osově zatíží tahovou silou v závislosti na vnějším průměru trubky a na SDR – tloušťce stěny (např. d 110 mm/SDR 17.6 – síla F = 7 000 N, d 110 mm/SDR 11 – síla F = 11 500 N). Po tahovém zatížení v délce 500 h se vzorek zkouší na těsnost vnitřním přetlakem 25 mbar po dobu 24 h a následně 6 bar dalších 24 hodin (u trubek s d > 180 mm (SDR 17.6) je zkušební přetlak 3 bary).

Normou, která pokrývá obecně hodnocení svarů (nejen potrubních) je nová ČSN EN 12814. Norma osahuje 8 dílů v závislosti na typu zkoušky.

První díl je věnován ohybové zkoušce. Ohybová zkouška může být použita k vyhodnocení spolehlivosti svarových spojů u čelně svařovaných dílů z termoplastů.

Zkušební těleso se během zkoušky deformuje ohýbáním…