6.4.3.1
Svařovací tyče (dráty) pro TIG svařování (metoda 141) nelegovaných a jemnozrnných ocelí
Ing. Josef Trejtnar
Původní norma pro klasifikaci těchto tyčí (ČSN EN 1668) byla nahrazena novou klasifikační normou ČSN EN ISO 636. Tento dokument přináší obdobně jako jiné klasifikační normy, připravované na úrovni doporučení ISO, resp. následujících EN ISO opět rozšíření o systém klasifikace B, používaný především v zemích v oblasti Pacifiku. Klasifikace podle ČSN EN ISO 636-A až na drobné úpravy v podstatě kopíruje předchozí ČSN EN 1668. Vychází z označení hodnoty meze kluzu čistého svarového kovu a z označení pro hodnotu nárazové práce min. 47 J, dosažené při dané zkušební teplotě a ve stavu po svařování. Dříve používané označení pro nárazovou práci je rozšířeno z hranice - 60°C až do hodnoty -100°C, jak uvádí upravená tabulka v klasifikačním schematu. Počet normovaných jakostí svařovacího drátu, který podle uvedené tabulky tvoří další část klasifikačního značení, se nezměnil.
Nově zavedený klasifikační systém ČSN EN ISO 636-B vychází z označení pro dosaženou hodnotu meze pevnosti čistého svarového kovu a to buď ve stavu po svařování (označení
číslo-číslo-X), nebo ve stavu po předepsaném tepelném zpracování (označení číslo-číslo-P) a ze shodného symbolu pro minimální dosaženou nárazovou práci při určité teplotě, ale se zárukou minimální hodnoty ne 47J, ale 27 J ! Další podstatný rozdíl je v označování chemického složení použitých drátů, kde je proti systému A 8 různých chemických složení v systému B celkem 31 možných variant chemického složení (viz tab. ve schématu klasifikace podle ČSN EN ISO 636-B). Systém B používá rovněž některé odlišné podmínky pro předehřev, svařování i pro tepelné zpracování po svařování podle jednotlivých druhů drátu.
Protože výrazně vzrůstá počet asijských firem, především z oblasti automobilového průmyslu, které podnikají na území ČR je tento systém B ve výtahu uveden i v této kapitole. Pro každého uživatele však v případě kontaktu s klasifikací podle ČSN EN ISO 636-B vyplývá jednoznačně potřeba prostudovat podrobně citovanou normu.
Nová norma stejného čísla, tj.ČSN EN ISO 636 z roku 2016 přinesla určité zjednodušené značení svarového kovu i vlastního přídavného materiálu. Potřebné úpravy jsou zapracovány v následujících kapitolách.
Pro vzájemné porovnání odlišností systémů A a B uvádíme v následujících kapitolách i
příklady označení drátů i svarového kovu podle obou z nich i podle AWS.
Klasifikace a značení podle systému ČSN EN ISO 636-A
Klasifikace a značení podle tohoto systému vychází z rozšíření původní klasifikační normy ČSN EN 1668 při zachování původních principů klasifikace dle této opouštěné normy o některé minimální úpravy, např. o rozšíření o výše uvedené hodnoty nárazové práce. Klasifikace a označení čistého svarového kovu při použití drátu označení W3Si je vysvětlena na následujícím příkladu:
NahoruČSN EN ISO 636-A - W 46 3 3Si1
kde:
ČSN EN ISO 636-A je klasifikační norma založená na minimální hodnotě meze kluzu čistého svarového kovu a dosažené hodnotě nárazové práce 47 J při určité teplotě.
W – je označení tyče nebo drátu pro svařování wolframovou elektrodou v inertním plynu
46 – udává minimální mez kluzu, pevnost v tahu a minimální tažnost svarového kovu ve stavu po svařování s významem značení podle tabulky 1 (v tomto případě 460 MPa)
Tabulka Označení pro pevnost a tažnost čistého svarového kovu podle ČSN EN ISO 636-A
3 – musí být dosažena nárazová práce čistého svarového kovu hodnoty min. 47 J při teplotě
-30°C (tj. při zkoušce 3 tyčí může být pouze jediná hodnota nižší než 47J, ale nesmí být
nižší než 32 J. Význam jednotlivého značení vyplývá z následující tabulka 2:
Tabulka Označení pro nárazovou práci čistého svarového kovu podle ČSN EN ISO 636-A i -B
3Si1 – je symbolické označení pro chemické složení tyče (drátu), které zahrnuje označení podle tabulky 3 a znamená i samostatné zkrácené označení tohoto svařovacího drátu.
Tabulka…
