4.17.4
Přídavné materiály
Ing. Josef Trejtnar
Vedle dokonalého zařízení pro nanášení povlaků žárového nástřiku a zvládnutí technologie povlakování hraje také významnou a důležitou roli přídavný materiál. Z hlediska formy přídavných materiálů lze tyto materiály dělit na:
- -
přídavné materiály ve formě drátu,
- -
přídavné materiály ve formě prášku,
- -
přídavné materiály mající speciální formu.
Ve formě drátu jsou tedy vyráběny a používány všechny přídavné materiály, které lze v této formě vyrobit. Jsou tedy samozřejmě vyloučeny přídavné materiály na bázi keramik a speciální přídavné materiály – speciální z hlediska chemického složení. Tedy takové, které při tažení drátu silně deformačně zpevňují. Případně se nedají táhnout vůbec.
Z hlediska nasazení se používají přídavné materiály ve formě drátu především u žárového nástřiku plamenem a výhradně u žárového nástřiku elektrickým obloukem. Z hlediska chemického složení a klasifikace přídavných materiálů (prášků) lze přídavné materiály bez ohledu na jejich formu dělit na:
- -
přídavné materiály na bázi čistých kovů a kompozitů kovů,
- -
přídavné materiály na bázi materiálů s exotermickým účinkem,
- -
přídavné materiály na bázi keramik,
- -
přídavné materiály na bázi cermetů,
- -
přídavné materiály na bázi plastů a organických látek.
Poznámka: Prášky tvořené směsí několika různých složek nejsou v přehledu uvedeny, protože je jich příliš mnoho.
Přehled nejdůležitějších prášků pro žárové stříkání na základě jejich složení a jejich stupně čistoty udává norma ČSN EN 1274 (Žárové stříkání – prášky – složení – Technické dodací podmínky). Tato norma zahrnuje většinu komerčně dostupných prášků a lze je podle ní charakterizovat a specifikovat.
Velikost částic prášku je udávána v typických rozsazích velikosti částic (podle normy ČSN EN 1274). Jsou to následující rozsahy velikosti v mikrometrech:
22/5
45/22
90/45
45/5
63/16
106/32
Postup výroby prášku musí být popsán takovými termíny jako tavený, sintrovaný, aglomerovaný, rozstřikovaný apod. Tvar částic a jejich povrch lze zobrazit pomocí rastrovacího elektronového mikroskopu nebo stereomikroskopu. Příklady znázorňující výrobu přídavných materiálů jsou uvedeny v příloze normy ČSN EN 1274. Na následujícím obrázku je zřejmý pohled na částice dvou přídavných materiálů s tzv. exotermickým účinkem, které se používají na tzv. vazné povlaky.
Tvar částic prášků
Přehled významu vlastností prášků v závislosti na procesu stříkání a na druhu materiálu je uveden v následující tabulce.
Význam vlastností prášků v závislosti na postupu stříkání a na typu materiálu
Norma ČSN EN 1274 dále obsahuje podle klasifikace skupiny přídavných materiálů, které jsou…
