4.13.3.2 Přednosti plněných plastů
Ing. Miloš Sova, CSc.
Materiálového inženýra zaujmou polymerní kompozity především obrovskou flexibilitou relativně jednoduše tvořených materiálových struktur a tomu odpovídajícím širokým spektrem užitných vlastností. Specifikou výroby částicových kompozitů (plněných plastů) ve srovnání s vláknovými kompozity je fakt, že ve většině případů je vlákny vyztužený kompozitní materiál vyráběn v jednom kroku s konečným produktem (laminace sportovních lodí, navíjení rybářských prutů, tažení profilů), a je tedy obtížné oddělit od sebe vlastnosti materiálu od užitných vlastností výrobku. Podobně jako u konstrukční oceli či hliníku je toto mnohem jednodušší v případě plněných plastů a podstatně to zjednodušuje optimalizaci a spolehlivost konstrukčních postupů. U plněných plastů umožňuje většina výrobních procesů vyrábět materiály s vlastnostmi použitelnými ve velké řadě aplikací. Plněné plasty jsou na rozdíl od vláknových kompozitů ve většině případů makroskopicky izotropní, mají tedy vlastnosti nezávislé na směru. Neizotropie se objevuje u těchto materiálů hlavně v důsledku zpracování (dloužení, vstřikování, vyfukování, vytlačování) nebo lokálně v důsledku neizomerního tvaru částic plniva (destičky, krátká vlákna atd.).
To, čím vnímavého invenčního konstruktéra plněné plasty zaujmou, je řada velmi výhodných vlastností, jakými jsou především nízká hustota (obvykle 1000 až 2000 kg/m3) ve srovnání s ocelí (7800 kg/m3) či hliníkem (2700 kg/m3), relativně nízká objemová cena, vnitřní barvitelnost, odolnost proti kyselinám a řadě organických rozpouštědel a mnohé další. Možnost „šít” vlastnosti těchto materiálů „na míru” dané aplikaci je jejich další nespornou výhodou. Tato vlastnost vede k tomu, že je možno vyrábět obrovský sortiment produktů na bázi jednoho typu polymeru (např. polypropylénu) s velmi širokým intervalem pevností (20 – 200 MPa) a tuhostí (0,5 – 20 GPa). To u běžných klasických…
