2.3.1
Kvalifikace svářečů
Ing. Jiří Barták, CSc.
Zkoušky svářečů podle ČSN 050705
Svářeči a zaškolení pracovníci, pro jejichž činnost postačují základní znalosti se připravují na národní úrovni a jsou zkoušeni v souladu s normou ČSN 05 0705. Tato norma byla přepracována a zapracované změny byly provedeny za účelem harmonizace národní normy s nově přijatými normami EN a ISO, s přihlédnutím k připravované směrnici IIW, zpracované IAB "International Welder – Requirements for Education, Examination and Qualification" a směrnicí EWF "Course Schedule for European Thermoplastics Weder". V normě jsou stanoveny požadavky pro základní teoretickou a praktickou přípravu svářeče, způsoby provádění a hodnocení zkoušky svářeče a vydávání "Osvědčení" o vykonané zkoušce. Je určena pro uvedené metody tavného svařování a dělení kovů a svařování plastů. Stanovuje zásady pro přípravu a zkoušení svářečů v rozsahu základního kurzu nebo zaškolení pracovníka na určitou jednoduchou svářečskou práci. Při závěrečné zkoušce svářeč musí prokázat, že má základní odborné a praktické znalosti o způsobu svařování, značení a používání základních a přídavných materiálů, vadách svarů a příčinách jejich vzniku a platných bezpečnostních předpisech. Tato norma stanovuje základ pro vzájemné uznávání odborné způsobilosti svářečů zkušebními organizacemi v rozdílných oblastech jejich uplatnění, je platná pouze na území ČR a není uznatelná podle mezinárodních pravidel a předpisů. Osvědčení o zkoušce se vystavuje na základě výhradní zodpovědnosti zkušebního orgánu nebo zkušební organizace. Odborná způsobilost svářečů, kteří získali Osvědčení podle této normy je neopravňuje provádět svary, na něž jsou kladeny vyšší požadavky na bezpečnost svařovaných konstrukcí a výrobků.
Zkoušky svářečů podle ČSN EN ISO 9606
Školení a zkoušky svářečů v České republice provádí převážně organizace sdružené pod Českou svářečskou společností ANB (CWS ANB), která vydává jednotlivé učební osnovy všech druhů kurzů a Technická pravidla pro školení a zkoušky svářečů. Nezávislý výkon zkoušek svářečů je zajišťován prostřednictvím zkušebních organizací, splňujících pro výkon své funkce závazné podmínky. Příprava svářečů ke zkouškám podle této normy se provádí v přípravných kurzech, organizovaných svářečskými školami, které splňují podmínky dané Technickými pravidly.
Hlavním cílem přípravy svářečů podle ČSN EN ISO je vypěstování dokonalé zručnosti, zodpovědnosti a samokontroly činnosti a tím dosahování trvale dobrých pracovních výsledků. Zavedením této normy se také částečně mění jak stávající podmínky pro přípravu svářečů, tak rozsahy platnosti jednotlivých zkoušek. Nová norma dává možnost užší specializace tím, že používá větší počet zkušebních kusů a různých poloh svařování, které jsou seřazeny podle obtížnosti provedení a je důsledně uplatňována zásada, že zkouška provedená na určitém zkušebním kusu zahrnuje všechny méně obtížné typy svarů a polohy pro zvolenou metodu. Schopnost svářeče plnit ústní nebo písemné návody, ale i zkouška jeho zručnosti jsou důležitými podmínkami pro zajištění jakosti svařovaných výrobků. Zkouška zručnosti podle této normy závisí také na metodách svařování a je třeba dodržet jednotná pravidla a podmínky zkoušení, včetně používání předepsaných zkušebních těles. Tato norma platí pro všechny metody svařování, kde rozhodující vliv na jakost svaru má zručnost svářeče. Tato norma vytváří základ pro vzájemné uznávání způsobilosti svářečů v rozdílných oblastech jejich uplatnění. Zkouška svářeče prováděná podle této normy může sloužit rovněž jako podklad pro schvalování postupů svařování nebo prokázání způsobilosti svářeče za předpokladu, že byly splněny všechny příslušné požadavky (viz např. ČSN EN ISO 15614). Norma definuje požadavky na zkoušky svářečů pro tavné svařování ocelí a poskytuje soubor technických pravidel pro systematické zkoušky svářečů a umožňuje takové kvalifikace, které jsou jednotné, uznávat nezávisle na druhu výrobku, místě a zkušebním orgánu/zkušební organizaci. Při zkouškách svářeče je kladen důraz na schopnost svářeče ručně manipulovat s elektrodou/svařovacím hořákem a tímto vytvářet svar přijatelné jakosti. Platí pro metody tavného svařování, které jsou označovány jako ruční nebo částečně mechanizované (referenční čísla svařovacích metod pro symbolický zápis jsou v EN ISO 4063). Neplatí pro metody plně mechanizované a automatizované.
Zkouška svářeče je založena na základních proměnných. Pro každou základní proměnnou je definován rozsah kvalifikace. Pokud svářeč musí svařovat mimo rozsah kvalifikace, musí složit novou zkoušku. Základní proměnné jsou:
- metoda/y svařování,
- typ výrobku (plech nebo trubka),
- typ svaru (tupý nebo koutový);
- skupina přídavného materiálu,
- typ přídavného materiálu (plech, trubka)
- rozměry (tloušťka materiálu a vnější průměr trubky),
- poloha svařování,
- detaily svaru (podložení. plynová podložka, tavidlová podložka, vložení přídavného materiálu, svařování z jedné strany, svařování z obou stran, jedna vrstva, více vrstev, svařování dopředu, svařování dozadu).
Skupina základního materiálu a podskupina podle ISO/TR 15608 materiálu, která je použita při zkoušce musí být zapsána na certifikátu svářeče.
Každá zkouška obvykle kvalifikuje jen jednu metodu svařování. Změna metody svařování vyžaduje novou zkoušku.
Výjimkou jsou následující:
- změna z plného drátu S (svařovací metoda 135) na plněnou elektrodu M (svařovací metoda 138) nebo naopak, což nevyžaduje novou zkoušku
- změna z plného drátu (svařovací metoda 121) na plněný drát (svařovací metoda 125) nebo naopak, nevyžaduje novou zkoušku
- svařování metodou 141, 143 nebo 145 kvalifikuje 141, 142, 143 a 145, ale 142 kvalifikuje pouze 142.
- zkouška svářeče při zkratovém přenosu kovu (131, 135, 138) kvalifikuje pro další přenosy kovu v oblouku,ale ne naopak
Přesto je však dovoleno, aby svářeč byl kvalifikován na dvě a více svařovacích metod buď při svaření jednoho zkušebního kusu (spoj několika metodami) nebo dvěma nebo více samostatnými zkouškami.
Kvalifikační zkouška musí být provedena na plechu, trubce nebo jiném vhodném výrobku.
Platí následující kriteria:
1) Zkušební svary na trubkách o vnějším průměru D > 25 mm zahrnují svary na plechu;
2) Zkušební svary na plechu zahrnují svary na pevné trubce pokud vnější průměr trubky D ≥ 500 mm
3) Zkušební svary na plechu zahrnují svary na rotujících trubkách o vnějším průměru D ≥ 75 mm pro polohy svařování PA, PB, PC a PD
Zkouška musí být provedena na tupém nebo koutovém svaru. Platí následující kritéria:
a) tupé svary zahrnují tupé svary jakéhokoliv typu kromě spojů odboček trubek (viz také c);
b) tupé svary nekvalifikují koutové a naopak. Je přesto dovolené kvalifikovat koutový svar kombinací s tupým svarem, např. přípravou jednostranně zkoseného spoje s trvalým podložením (minimální tloušťka zkušebního vzorku musí být 10 mm). Pro tuto kombinovanou zkoušku musí být splněny všechny požadavky specifikované v této části ISO 9606 a související rozsah kvalifikace musí být založen na podmínkách zkoušky.
c) tupé svary na trubkách kvalifikují odbočky trubek s úhlem ≥ 60o.Pro odbočky trubek je rozsah kvalifikace založen na vnějším průměru odbočky.
d) pro aplikace, kde typ svaru nemůže být kvalifikován tupým, koutovým svarem nebo odbočkou trubek s úhlem menším než 60°, kvalifikace svářeče by měla být provedena zkouškou na specifickém zkušebním kuse (určeným např. výrobkovou normou).
e) Tupé svary mohou kvalifikovat koutové svary, pokud je svařen doplňkový koutový svar, s metodou, skupinou přídavného materiálu (FM) a obalem elektrody/plnidla. Zkušební vzorek musí být na plechu nejméně tloušťky 10 mm, nebo tloušťky zkušebního kusu pro tupý svar, pokud je tato tloušťka menší a proveden na jednu vrstvu v poloze PB. Za tento doplňkový svar svářeč musí získat kvalifikaci pro všechny koutové svary jako je dáno pro tupý svar související s rozsahem kvalifikace pro koutové svary. Koutový svar je kvalifikován touto zkouškou.
Zkouška musí být provedena s přídavným materiálem z jedné skupiny v následující tabulce. Pokud není přídavný materiál ve skupinách v tabulce, je požadována zvláštní zkouška.
Skupiny přídavného materiálu
Rozsah kvalifikace pro přídavný materiál
Základní materiál použitý při zkoušce by měl být z jakékoliv vhodné skupiny 1 až 11 podle ISO/TR 15608. Skupina základního materiálu, případně podskupina, která je použita při zkoušce musí být zapsána do certifikátu svářeče.
Určení vhodného materiálu je na svářečském dozoru firmy. V tomto případě je vhodné je vhodné použít pro školení a zkoušky svářečů rovnou firemní WPS nebo vyžadovat zkoušku na specifickém základním materiálu, aby nedocházelo ke svařování např. skupinou přídavných materiálů FM6 resp. FM5 a základního materiálu 1.1. Vždy by se volba základního materiálu měla přibližovat podmínkám ve výrobě (svařování s předehřevem, s limitovaným tepelným příkonem, hlídá se interpass, je rozdílný odvod tepla apod.).
Při přijímání nových svářečů je vhodné zjistit na jakém základním materiálu byla zkouška provedena a za jakých podmínek. Ušetří to čas na zaučování na jiném základním materiálu často s rozdílnými vlastnostmi a opakování pracovní zkoušky.
Rozměry
Zkoušky svářečů tupých svarů jsou založeny na tloušťce materiálu a vnějším průměru trubky. Nepředpokládá se, že tloušťka materiálu nebo vnější průměr budou měřeny přesně, ale raději by měla být přijata všeobecná filosofie použít nižší hodnoty než jsou dané v tabulkách.
Pro koutové svary je rozsah kvalifikace uveden pro tloušťku materiálu
Pro zkušební kusy rozdílných vnějších průměrů trubky a navařené tloušťky svaru je svářeč kvalifikován pro:
- nejmenší a největší tloušťku navařeného svarového kovu a/nebo základního materiálu a
- nejmenší a největší průměr.
Rozsah kvalifikace pro tloušťku materiálu a tloušťku svarového kovu (vícevrstvé svařování) zkušebního kusu pro tupé svary
NahoruRozměry v mm
Vykonávání zkoušek podle normy ČSN EN ISO 9606-1. (dříve ČSN EN 287 – 1) musí probíhat v souladu s normou. Pro zabezpečení opakovatelnosti svařovacího procesu, s cílem naučit svářeče pracovat podle písemného zadání, vypracují svářečské školy technologickou návodku pro svařování (WPS), obsahující nutné údaje o parametrech svařování, použitých materiálech, tloušťce, eventuálně průměru svařovaného vzorku a další nutné veličiny. Jsou zpracovány na typových formulářích v souladu s normou a odsouhlaseny zkušební organizací. Výsledky zkoušek se zapisují do zkušebního protokolu, který je nedílnou součástí Certifikátu o provedené zkoušce. Při stanovování rozměru zkušebního vzorku je nezbytně nutná úzká spolupráce se zákazníkem, aby byla vzhledem k rozsahu platnosti zkoušky zvolena jeho optimální hodnota.
Certifikát o zkoušce se vystavuje na základě výhradní zodpovědnosti zkušebního orgánu nebo zkušební organizace. Zručnost svářeče a jeho odborné znalosti se udržují jen tehdy, když pravidelně vykonává svářečské práce v rozsahu jeho oprávnění.
Platnost zkoušky svářeče začíná dnem svaření zkušebního kusu. Zkouška svářeče platí dva nebo tři roky za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky, které potvrdí zaměstnavatel nebo pracovník pověřený dozorem každých šest měsíců:
a) svářeč musí, pokud možno pravidelně, vykonávat svářečské práce v rozsahu platnosti své svářečské zkoušky (připouští se přerušení nejvíce na dobu šesti měsíců),
b) svářečské práce musí být vykonávány v souladu s podmínkami, za kterých byla zkouška vykonána,
c) není žádný závažný důvod zpochybňující zručnost a vědomosti svářeče.
Zkouška všeobecně
- Zkouška se koná ve svářečské škole s kterou má uzavřenu smlouvu zkušební organizace a která splnila podmínky dané TP A 121 a TP A 125 v platném znění
nebo
- Zkouška se koná ve firmě, která zkoušku objedná u zkušební organizace. Podmínky u zkoušky musí být podobné jako při svařování ve výrobě. Pokyn k zahájení svařování zkušebních kusů musí vydat odpovědná osoba firmy za přítomnosti zkušebního orgánu.
nebo
- Zkouška se koná v zahraničí. Musí být zajištěna srozumitelnost pokynů zkušebního orgánu (znalost cizího jazyka, tlumočník ...). V případě zkoušky z bezpečnosti, nebo technologie, musí být tyto v rodném jazyce zkoušených nebo předem uzavřená dohoda o jiném jazyku zkoušky.
Vlastní zkouška
Svařování zkušebních vzorků musí být pod přímým dozorem zkušebního orgánu. Zkoušení musí být potvrzeno zkušebním orgánem nebo zkušební organizací.
Zkušebnímu orgánu musí být předloženy řádně předvyplněné protokoly zkoušky podle ČSN EN ISO 9606 – 1, pokud se nedohodnou jinak a pro každý druh zkušebního kusu také postup svařování (pWPS, WPS), který mají svářeči pro zkoušku k dispozici. Za zdravotní způsobilost svářečů odpovídá školící organizace, resp. firma, kde je zaměstnán (viz zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb.).
Zkušební kusy musí být označeny značkou zkušebního orgánu a svářeče před začátkem svařování. Doplňkově jsou na zkušebním kusu označeny polohy svařování, pro svary na upnuté trubce musí být označena poloha 12 hodin (směr jako na hodinách)
Zkušební orgán může zkoušku ukončit, pokud podmínky svařování nejsou správné, nebo je zřejmé, že svářeč nemá dovednosti, aby splnil požadavky zkoušky, např. pokud jsou nutné časté nebo soustavné opravy.
Vyhodnocování zkušebních kusů
Zkušební orgán provede u každého svarového spoje vizuální kontrolu. Vyhovující zkušební kusy jsou pak dále zkoušeny podle ustanovení normy ČSN EN ISO 9606-1 .
Zkouška rozlomením se provádí dle normy ČSN EN 1320. Zkouška se provádí při teplotě okolí 23 ± 5oC, pokud není stanoveno jinak.
Vzhled lomové plochy se posuzuje dle normy ČSN EN ISO 5817.
Zkouška ohybem se provádí podle normy ČSN EN ISO 5173.
Svářeč musí být s dílčím výsledkem zkoušky seznámen.
Opakování zkoušky
Pokud jakákoliv zkouška nesplňuje požadavky této části EN ISO 9606, svářeči musí být dána příležitost opakovat kvalifikační zkoušku jednou bez dalšího výcviku.
Platnost zkoušky
První zkouška
Platnost zkoušky svářeče začíná dnem svaření zkušebního kusu(kusů). Předpokladem je, že požadované zkoušky byly provedeny a výsledky těchto zkoušek splnily požadavky. Certifikáty musí být potvrzeny každých 6 měsíců, jinak je certifikát o zkoušce neplatný.
Potvrzení platnosti
Kvalifikace svářeče pro metodu musí být potvrzována každých 6 měsíců osobou odpovědnou za svářečské činnosti nebo zkušebním orgánem/zkušební organizací. To je potvrzení, že svářeč pracoval v rozsahu své kvalifikace a prodlužuje platnost kvalifikace na období dalších 6 měsíců.
Prodloužení platnosti
Prodloužení musí být provedeno zkušebním orgánem/zkušební organizací.
Vybraná metoda prodloužení zkoušky podle a) nebo b) nebo c) musí být stanovena na certifikátu již v den jeho vydání. Z toho důvodu musí být nahlášena zkušebnímu orgánu pro zápis do protokolu o zkoušce.
Zručnost svářeče musí být pravidelně ověřována jedním z následujících způsobů:
a) Svářeč musí být přezkoušen každé tři roky.
b) Každé dva roky, dva svary provedené v posledních 6 měsících platnosti musí být zkoušeny…
