Identifikace termoplastů

3.1.5.1 Identifikace termoplastů

Ing. Miloš Sova, CSc.

Schopnost identifikovat hlavní typy plastů by měla patřit k všeobecnému vzdělání. Zatímco plastikářský technolog musí mít ke každému plastu podrobný materiálový list, běžný občan by měl umět základní plasty alespoň pojmenovat předtím, než je začne lepit nebo spalovat. Avšak i odborník v plastikářském průmyslu je často postaven před úkol rozpoznat, z jakého materiálu je vyroben určitý výrobek.

Snazší je situace, kdy předem tušíme, z jakého polymeru je výrobek vyroben nebo máme rozhodnout mezi dvěma nebo několika málo možnostmi. V takovém případě obvykle vystačíme s poměrně primitivními metodami. V praxi se k takovým identifikacím používá charakteristických vlastností plastů, zejména jejich hustoty, chování v plameni, houževnatosti nebo naopak křehkosti apod.

Chceme-li získat jednoznačnou nebo aspoň vysoce pravděpodobnou odpověď na otázku složení plastu, musíme použít složité analytické metody, zejména infračervenou spektroskopii, případně elementární analýzu. Tyto náročné analýzy provádějí jen specializovaná pracoviště, vybavená nákladnými přístroji. Nejčastějším z nich je infračervený spektroskop. Současné spektroskopy jsou už vybaveny databází několika tisíc látek a příslušný program sám nabídne několik možných řešení. Konečné rozhodnutí však v každém případě leží na odborníkovi.

Jednou z možností amatérské identifikace plastů v technologické praxi je flotační metoda, která využívá rozdílné hustoty různých plastů a dá se použít i v průmyslovém měřítku k třídění plastových odpadů. Můžeme ji demonstrovat jednoduchým pokusem na vzorcích následujících plastů: (1) polyethylén (PE), (2) polystyrén (PS), (3) polymethylmethakrylát (PMMA, plexi), (4) polyvinylchlorid (PVC), (5) bakelit a (6) polyethyléntereftalát (PET). Do nádobky s vodou vhodíme…